Od dětství až do důchodu jsme v nějakém „zaměstnání“ nebo navštěvujeme různé úřady. Chodíme do školy, do zaměstnání. Musíme spolupracovat s kolegy, nadřízenými i podřízenými. Často také s někým musíme jednat: s obchodními partnery, úředníky, zákazníky atd.
Když vstoupíme do nějaké místnost, bez vyzvání se sami neposadíme. Případně se dovolíme, zda se můžeme posadit. Pokud do místnosti vejde návštěva, je vhodné, aby se pracovníci postavili a přivítali ji.
Pokud pracujeme na úřadě, v bance atd. a přijde zákazník, slušností je povstat. Samozřejmě to neplatí, když pracujeme jako úředník za přepážkou.
Před návštěvou úřadu nebo před jednáním vypínáme mobilní telefon.
Nevhodný je rušivý vstup do již probíhajícího jednání.
Na domluvené schůzky, jednání, chodíme přesně.
Při jednání u přepážky občerstvení nepodáváme. Pokud pozveme klienta k osobnímu jednání ve firmě, zde je občerstvení na místě.
Tykání v zaměstnání nabízí pouze společensky významnější osoba: žena, starší, nadřízený.
Nabídku tykání společensky staršího bychom neměli odmítnout. Je to jako nepřijmout nabízenou ruku. Nadřízený by se mohl urazit.
Jak se správně chovat i v jiných společenských situacích si povíme zase příště...
Zdroj: Hotová Eva