Jmenuji se Yasmin, ale říkejte mi Mija. Je mi 16. Žiju v rodině s dvěma sourozenci. Moje sestra Jade a bratr John. Rodiče Sarah a Bill. Sestřička je
,,Mijo, nechtěla bys se mnou jet k Viliamům?“ Já nechtěla, ale brácha hned na to:,,Ségra, pojeď, bude tam bráška Teres, Lukas, je moc fajn a je mu 17. Budete si rozumět!“
Když to vyslovil, hned jsem byla rozhodnutá. ,,Dobře pojedu, ale jestli tam bude nuda, jedu domů, jasný?!“ Ještě ten den jsme odjeli autobusem na farmu. Cesta utíkala rychle a brzy už nás Viliamovi vítali…
,,Ahoj Johne, koho to k nám vezeš?“ Já ze sebe jen vyhrkla: ,,Jsem Yasmin, sestra Johna. Jsem ráda, že vás poznávám. Hodně mi o vás vyprávěl.“
Paní Wiliamová byla hezká, ale bázlivá dáma a hned mi řekla, že si budu určitě budu rozumět s jejím synem…,,Právě přijel, můžeš se za ním jít podívat. Je vzadu u koní.“Ze slušnosti jsem šla, i když srdce mi bušilo jako na poplach. Vtom jsem ho uviděla …Byl tak nádherný, oči mu plály,byly tmavě hnědé a vyzařovala z nich otevřenost, a přesto plachost. Vlasy černé a lesklé jako uhel.
Potom promluvil svým krásným hlasem: ,,Ahoj, ty jsi Mija, viď?“ Vzrušením jsem nemohla ani promluvit. Pak jsem řekla: ,,No jsem a ty jsi Lukas .“ Chvíli bylo naprosté ticho. Dívala jsem se mu do očí on mě. Bylo to tak krásné. V tom tam vletěl John s Teres: ,,Honem pojďte, pojedeme k jezeru!“ vykřikla malá Teres. Lukas seskočil ze sena.
,,Tak jdeme, ne?! Doufám že máš plavky, Mijo?“ Úplně jsem zrudla. ,,Ty huso, ty sis nevzala plavky?!“začal ječet John a přitom se hloupě smál. To co řekl brácha mě urazilo, ale i pomohlo...
A co bylo dál?
Pokračování příště ...
Zdroj: Vyhnálková Kristýna