Slunce
Žlutá záře za obzorem
velká koule plula nebem.
Plula včera, dnes i zítra,
je zářivá, jasná, čistá…
Děcko se ptá: „Co je to?“
„To je slunce, popleto.“
„A proč pořád svítí, mami?“
„Protože tu žije s námi.“
Žije déle, více ví,
jsme my malí proti ní.
Kdyby slunce nebylo,
nic jiného by nežilo…
Moře
Vodu máš všude, do dáli,
modrá barva tě prozradí.
Vlnky malé houpou loďkou,
kluci řádí se svým taťkou.
Když jsi klidné, to radost plout,
nikoho nezveš do svých pout.
Však pozor když se rozlobíš,
není radno chodit blíž.
Svou moc všem dobře dáváš znát,
nenecháš nikoho se smát.
Bereš všechno – co kdo má –
bohatství, zlato, život sám.
Jsi kruté, jak jen ty umíš být.
Poznal to i Titanik…
Člověk
Já malý červík na zemi,
menší než domek dřevěný
i než stromek v údolí.
Já všechno vím a všechno znám,
vše co chci, to udělám.
Mám sílu, mozek, intelekt
a chci dobýt celý svět.
Dnes si budu zase hrát-
na statečného kováře,
co všem silákům ukáže…
Však jednou si sednu na pláži
a oči mé se rozzáří.
Uvidím moře veliké,
silné, kruté i laskavé.
V tu chvíli vím, že na zemi
je malý červík zasněný
menší je než domek dřevěný
i než stromek v údolí…
Zdroj: Eva Hotová