Každý z těchto typů řízení organizace má svá pro a proti, liší se strukturou i efektivitou odvedené práce. Dá se ale říci, že v současné době se v moderních podnicích prosazuje spíše řízení japonského typu.
BYROKRACIE je často nazývána „vládou úředníků“. Zastánci v ní spatřují důslednost či přesnost, odpůrci zas poukazují na její zdlouhavost či neefektivnost. Studiem byrokracie se zabýval Max Weber. Ten také vypracoval tzv. „ideální typ“ byrokratických organizací, který se vyznačuje těmito vlastnostmi:
Pravomoci jsou zde rozděleny jednoznačně a hierarchicky. V organizaci byrokratického typu jsou jasně určeny vztahy nadřízenosti a podřízenosti, rozhodování je centralizované, nadřízení úkolují podřízené a dohlížejí na ně.
Jednání pracovníků je řízeno psanými pravidly. Povinnosti ale nejsou vykonávány mechanicky, s vyšším postavením v rámci organizace se zvyšuje i množství případů, které je třeba řešit, vzniká tudíž i požadavek pružného výkladu pravidel.
Úředníci pracují za stálý plat a na plný úvazek. Ke každému místu v rámci hierarchie náleží fixní plat – předpokládá se snaha pracovníků o povýšení. K tomu dochází na základě odsloužených let či schopností jedince.
Pracovní povinnosti jsou zde striktně odděleny od soukromého života. Jejich prolínání není žádoucí. Zaměstnanci této organizace nevlastní hmotné prostředky,
Představa, že byrokracie je jediným způsobem efektivního řízení velkého podniku, je dnes už ale překonána. Trendem současnosti je snaha učinit organizace méně hierarchickými. Ekonomický úspěch Japonska, za kterým stojí specifické vlastnosti japonských korporací, přiměl některé „nejaponské“ organizace zavést
JAPONSKÝ MODEL řízení. Ten se s modelem byrokratické organizace rozchází v řadě aspektů:
Rozhodování probíhá zdola nahoru. Pracovník se zde nezodpovídá pouze tomu bezprostředně nadřízenému. Vedení se pravidelně setkává se zaměstnanci nižších pozic a konzultuje s nimi změny, které se jich týkají.
Svým zaměstnancům firma zaručuje celoživotní uplatnění, nepanuje tu „strach o místo“. K povýšení pracovníka dochází na základě získaných zkušeností.
Práce se prolíná se soukromým životem. Mezi organizací a pracovníkem není jen vztah ekonomický. Firma se zajímá i o uspokojování potřeb svých zaměstnanců, organizuje víkendové aktivity,
přispívá na svatby či pohřby.
Za to od nich ale očekává bezvýhradnou loajalitu.
V porovnání s japonským modelem nevykazuje byrokratická organizace takovou efektivitu, jelikož pracovníci na nižších pozicích nemůžou projevit vlastní iniciativu a samostatnost při výkonu práce.
Prameny: Anthony Giddens, Sociologie, vydalo nakladatelství Argo, roku 1999, Pekárková Kateřina