Revoar

Den co den se na nás valí školní, pracovní a jiné  nároky. Opakovaně podáváme výkony, které jsou hodnocené. A co víc. Jsou taky porovnávané. Porovnávané s ostatními, kolegy, spolužáky nebo standardy či normami. A zde se dostáváme do vnitřního prožívání jedince. V našem prožívání reflektujeme různé myšlenky, hodnoty, vjemy a ty zas odráží chápání „Kdo jsem“ a „Co dokážu“. Toto vnímání pak ovlivňuje to, jak hodnotíme sebe a svět kolem nás. Někteří lidé na sebe pohlížejí jako na silné jedince, kteří jsou schopni zvládat různé situace. Vnímání těch, kteří se hodnotí jako slabí a neschopní, je zcela odlišné. Nicméně, sebevědomí nemusí nutně zrcadlit reálné zvládání nároků. Jedinec může být velmi úspěšný a vážený v oblasti, které se věnuje, a i tak se pokládá za nekompetentního člověka, který selhává ve všem, čeho se dotkne. Sebehodnocení může být velmi zkreslené a nezrcadlí skutečný reálný obraz o osobě. Na obranu našeho sebevědomí podvědomě používáme obranné mechanismy. Jde často o popření, např. „Ne, já takový přece nejsem! To vůbec tak není!“ Jindy se raději hodíme na postel a předstíráme nemoc ( bolest hlavy a mírné zvýšení teploty se můžou objevit právě v souvislosti s naší psychikou). Je třeba podotknout, že sebevědomí je velmi křehké zvláště u lidí, kteří ho mají nízké, a tudíž se jim ho těžko dodává zpět. Nejzákladnější je jejich pohled na svět kolem nich. Když člověk s nízkým sebevědomím vidí všechno skrz černé brýle, jen málo věcí mu dokáže změnit tuto optiku. Je dobré začít krok po kroku. Těšit se z drobných věcí a ty špatné brát jako dočasné. A to je kámen úrazu. 
 Člověk se zdravým sebevědomím připisuje úspěch sobě a svým dovednostem a neúspěch bere jako něco externího, co se situačně prostě přihodilo a zas to odejde (vyřeší se to).    

Člověk s nízkým sebevědomím naopak. Úspěch hodnotí jen jako šťastnou náhodu a neúspěch bere velmi vážně, vztahuje jej na sebe a bere jako něco interního, co se k němu vztahuje. („Vždy mám smůlu, nikdy se mi nic nepovede“)

Jak si zvýšit sebevědomí?

1. Akceptovat sebe a druhé takové, jací jsou.
2. Nebát se být spontánním v chování i v myšlení.
3. Zaměřit se spíš na problém než na sebe. (Problém je něco externího, řešitelného, ne vlastností, která se vztahuje na člověka.)
   
4. Nebát se humoru.
5. Problémy někdy odlehčit, brát je objektivně. Nedávat jim subjektivní nádech typu „problémy ke mně patří“.
6. Na kritiku a nezdary nahlížet jako na přechodné stavy, ne na dlouhodobé jevy. Sebevědomí je komplikovaný mechanizmus a jeho zvyšování dvojnásob. Rozhodně se nenabývá rychle a záleží na samotném jedinci, jestli na sebe začne pohlížet ve smyslu plně rozvinuté osobnosti. (Jak ve vztazích k okolnímu světu, tak v interakci s druhými).

Je to široké a zajímavé téma, o kterém se ještě budeme zmiňovat v některém z příštích vydání.

Zpracováno podle: M. Nakonečný: Encyklopedie obecné psychologie.  
Zdroj:  Polakovič Michal